Broumovský klášter je místem s neobvykle silným historickým kontextem. Monumentální architektonický celek svým měřítkem vypovídá o závažnosti, se kterou naši předchůdci ke stavbě přistupovali. Barokní kolonizace krajiny zas svědčí o špičkových dobových postupech a technologiích, které uplatňovali. Tato nová krajina je ekonomicky účelná, estetická a vyjadřuje harmonické propojení člověka s přírodou ve všech jejích podobách v průběhu všech ročních období.

Vzájemné snoubení těchto principů se promítá do konceptu vertikálního arboreta situovaného v severozápadním cípu klášterní zahrady. Identita objektu vychází ze znaku břevnovské řehole – je vystavěna na procesu růstu, který symbolizuje výhonek růže pnoucí se po břevnu konstrukce.

Osa vynášející tento výhonek jako živoucí princip vzhůru je inspirovaná archetypem barokní spirály, po které se návštěvník vydává na cestu. Vstupuje do vířivého pohybu stvoření, vzhůru skrz a nad koruny stromů, aby se v protisměrném pohybu vrátil proměněn a v usebrání zpět k zemi.

Tato duchovní cesta je ústředním prvkem konceptu arboreta a je dále tematizována skladbou jeho botanické složky. Ta se v čase proměňuje a vdechuje struktuře život. Botanizace začíná již v samotném okolí struktury, ze kterého ve formě květníků integrovaných v prostorových liniích stoupá vzhůru do jednotlivých úrovní arboreta, které jsou symbolickými rovinami života benediktinů.

První úroveň symbolizuje obživu a je reprezentována jedlou zahradou, v níž dominuje zelenina a ovocné keře. Druhá úroveň odkazující ke vzdělání má podobu bylinkové zahrady a její těžiště se nachází na pahorku ve středu atria. Z vrcholu pahorku pak vyrůstá symbolický strom života, který naplňuje prázdný střed arboreta životem a prostupuje všechny jeho úrovně. Třetí úroveň je úrovní duchovní a představuje zahradu rajskou. Tato část zabírá nejvyšší polohy vertikálního arboreta a společně s rostoucí exponovaností v prostoru tvoří unikátní kulisu pro meditaci a rozjímání.