Dialog představuje základní princip návrhu a esenci identity edukačního centra. Je podstatou koexistence ve společnosti, prostředkem hledání konsensu, utváření kulturní identity i vztahů mezi jednotlivci a komunitami. Stejně tak je základem neformálního vzdělávání a fungování samotného centra.

V architektonickém řešení se dialog projevuje jako způsob hledání ideových i prostorových souvislostí, jehož předpokladem je pravdivost. Návrh proto očišťuje objekt od novodobých zásahů a odhaluje jeho autentickou podstatu, která se stává východiskem dalšího řešení. Současně navazuje na hodnoty Mockerovy koncepce, zejména dispoziční čistotu a symetrii, které citlivě aktualizuje pro potřeby současného edukačního centra.

Princip dialogu se promítá také do funkčního a prostorového uspořádání objektu. Veřejná a edukační část fungují jako dva samostatné, avšak vzájemně propojené celky, jejichž vztah se postupně rozvíjí od vizuálního kontaktu až po společné prostory. Návrh tak interpretuje původní dvojjedinost dispozice kanovnických rezidencí a rozvíjí ji prostřednictvím dialogu mezi veřejnou a edukační funkcí.